 |
| ve vzduchu... někde nad Čínou |
 |
| rozbalování "hobitů" |
Rim byl fajn, osvezila jsem vzpominky z posledni navstevy a videla se s kamaradkou Eleonorou. Tezky (prirucni) batoh na zadech a prebytecnou bundu bych ale klidne ozelela. Zpet na letiste se vracime v predstihu cca 4hod, abysme vse v klidku odbavili. Cekame asi 20min ve fronte, nez na nas prijde rada... a po uvodnim pozdravu a ukazani letenek se slecna za prepazkou zarazi a zacne neco resit, chce videt zpatecni letenku, mame ji booklou, ale to ji nestaci. Zacina neco resit i z ostatnimi a my nechapeme, v cem je problem. Po trictvrte hodine dohadovani nas preveli na svoji nadrizenou, ktera nam oznamuje, ze nas nemuzou pustit na Zeland bez zpatecni letenky, booking ani penize na uctu jim nestaci, ze pry maji takove informace v systemu. Nedaji si to vymluvit, prestoze mame sve informace primo ze stranek NZ vlady vytistene. Poleva nas horko a nevime jestli driv zoufat nebo se na miste propadnout... Pani vedouci nam rika, at si dojdeme nekam koupit nejlevnejsi letenky ze zeme, ze je ji jedno kam, a ze si je pak muzem klidne zrusit, ale ze nas bez toho dal nepusti. Tak jsme si sbalili svy saky paky a hura k prodejnim okynkum, prvni pani na nas jen kouka a po chvili lamanou ang. rika, ze letenky ze Zelandu nemaji. U dalsiho okynka se pani vybavuje na telefonu, ale nakonec nam rika, ze nam muze nabidnout letenky z NZ do Australie za cca 8000/os., pri zruseni je pry storno 30e, ale levneji to nesezenem. Platim kartou a za par minut mame v ruce letenky. Padime zpet k check-inu, kde nas po chvili dalsich kontrol odbavuji a pak uz jdeme na check-in kabinovych zavazadel a letisnim vlackem (!) ke vzdalenemu gatu. Tolik stresu a nervu... pri predstave, ze jsme malem nikam neodjeli - hobitovske "tam a zase zpatky" razem nabylo noveho vyznamu... snad jiz mame ale nejhorsi za sebou a nasledujici lety a prilety budou ok: cca 13h do Taipei a 12,5h do Aucklandu... uff.
Cesta dale probehla uplne bez problemu. V Dhili jsme zustavali v letadle, bez transferu a asi po hodine, kdyz palubu uklidili a nalozili nove pasazery, jsme opet vzletli.
V Taipei ani nekontrolovali pasy, jen si nacetli kody z palubenek a bylo (prosly jsme jen kontrolou prirucnich batohu - od Prahy v poradi jiz poctrvte).
Pri mezipristani v Sydney jsme z letadla ven museli a znovu pres check-in (pro ty co nelétají a nevědí, co to obnáší (maminko) - člověk musí s příručního zavazadla vyndat notebook, tekutiny v sacku, sundat vsechny kovove veci + sundat pasek a bundu, mikinu apod. a to vsechno prodeje rentgenem) - neni to nic silenyho, ale je to otrava, zvlast kdyz to clovek musi delat opakovane nekolikrat za sebou.
Cesta ze Sydney trvala asi jen 2hod40min, a jediny, co nam ji zneprijemnilo byla Jany nevolnost - detaily tu nebudu rozpitvavat, ale rekneme, ze se rapidne zvedla spotreba papirovych sacku. Nevime, jestli za to mohlo celkove vypeti organisnmu, casove zmeny nebo strava cinskych aerolinek... Kazdopadne pri prijezdu do Aucklandu nasledovalo cerne uhli a endiaron.
Co se tyce obavaneho imigracniho oddeleni a celni prohlidky - vse probehlo velmi klidne a nemusely jsme ani rozbalovat krosny...
Na letisti jsem si koupila NZ simkartu, zavolala domluveny odvoz a pred devatou jsme byli uz na miste. Predmesti Aucklandu u St. Margaret Park. Tady pobudem par dni, aklimatizujeme se a pak se vydame zas na cestu.
P.S. prvni dojmy z NZ - na letisti maji obrovskou sochu kamenneho trpaslika, venku je vedro a vsude cvrlikaji cikady.
V supermarketu (z dnesniho rana), je tu celkem drahe pecivo a mlecne vyrobky. Jinak vzduch voni letem pocasi nam zatim preje.
